Mezinárodní ochrana - Třeboňsko
Mezinárodní ochrana přírody
Ochrana přírody
Biosférická rezervace UNESCO
Třeboňsko bylo vyhlášeno jako biosférická rezervace v rámci programu Člověk a biosféra (MAB) UNESCO již v roce 1977.
Z titulu biosférické rezervace neplyne území přímý ekonomický užitek, ale tento statut mu přináší vyšší prestiž a atraktivitu pro návštěvníky, zajímavé kontakty, zapojení do mezinárodních projektů i větší šanci na úspěch v dotačních programech.
Mokřady mezinárodního významu
V CHKO Třeboňsko se nacházejí dvě území zařazena na seznam mokřadů mezinárodního významu.
Ramsarské území Třeboňské rybníky má rozlohu 10 165 ha, z toho vlastní rybníky zaujímají 5 289 ha a představují 70% rybníků na Třeboňsku. Do mokřadů mezinárodního významu je zahrnuto celkem 159 rybníků s rozlohou od 1 do 420 ha a biotopy na ně bezprostředně navazující. Jedná se o mokřady v převážné většině vzniklé lidskou činností - rybníky, mokré louky, olšiny, vrbiny, rákosiny, ostřicové louky, rašeliniště ve výtopách rybníků. Území splňuje kritérium Ramsarské konvence svým významem pro vodní ptáky nejen jako hnízdiště, ale především jako tahová zastávka.
Ramsarské území Třeboňské rašeliniště má rozlohu 1 100 ha a tvoří je území navzájem nesouvisejících přechodových rašelinišť porostlých převážně lesem. Centrum tří lokalit tvoří přirozené, místy až pralesovité porosty borovice blatky s bohatým podrostem rojovníku bahenního. Důvodem zařazení území na seznam Ramsarské konvence byla skutečnost, že se jedná o unikátní ostrovní ekosystémy s výskytem mnoha chráněných a ohrožených druhů rostlin a živočichů.
IBAs - Evropsky významná území
Pro řadu tažných druhů je Třeboňsko důležitou zastávkou na migrační cestě, nalézají zde dobré možnosti odpočinku a potravní zdroje pro doplnění sil. To je případ severských populací vzácnějších druhů kachen (lžičák pestrý, zrzohlávka rudozobá), hus nebo různých druhů bahňáků (jespáci, kulíci, vodouši). Pro některé místní druhy je oblast pravidelným shromaždištěm před obdobím tahu (např. husa divoká). Třeboňsko je tradiční oblastí ornitologického výzkumu, zejména zaměřeného na vodní ptáky. V národní přírodní rezervaci Velký a Malý Tisý se nachází terénní stanice Národního muzea a v území probíhá pravidelný monitoring ptáků i výzkumné projekty několika pracovišť vysokých škol.