16.–17. století - Třeboňsko
Vývoj krajiny
Charakteristika oblasti
Novověk (16.–17. stol.)
Ke zcela radikální proměně v obraze sídla a celé krajiny na Třeboňsku došlo v období renesance, které lze nazvat obdobím panského podnikání, jehož hlavní význam tkvěl ve velkorysém způsobu kultivace rozsáhlého území. Zakládání rybníků a feudálních velkostatků vedlo k zániku zemanských panství a drobných zemědělských sídel. Mokřinatá krajina byla zhodnocena zakládáním důmyslných rybničních a odvodňovacích soustav. Vrcholná éra rybníkářství spadá do období 1. třetiny 16. století a je spojena se jmény vodohospodáře rožmberského rodu Josefa Štěpánka Netolického, Mikuláše Rutharta z Malešova a jeho nástupce, geniálního rybníkáře Jakuba Krčína z Jelčan a Sedlčan. Do tohoto období je kladen vznik velkého počtu samot, tzv. jednot, neboť poddaní dostávali za zabranou půdu a zrušené statky, které musely ustoupit vodním dílům, náhradní pozemky na zbytkových plochách mezi rybníky a kanály. Jde například o osadu Odměny na severním břehu rybníka Svět (dříve Nevděk). Nová zemědělská sídla vznikala zcela výjimečně, zakládána byla spíše sídla nezemědělská při hamrech a pilách. Zcela ojedinělými stavebními prvky vázanými na obhospodařování krajiny jsou pozůstatky souboru dřevěných roubených seníků na tzv. Mokrých lukách mezi Třeboní a rybníkem Rožmberk. Tyto rašelinné louky byly sice lehce koseny, ale seno nebylo možno potahy s úzkými koly přemístit, tak bylo seno uskladněno v seníkách a odvezeno až po zamrznutí půdy.
Výčet sídel podle 1. písemné zmínky:
16. stol. – Mláka (1518), Frahelž (1549), Bor (cca 1580), Klikov (konec 16. stol.).
17. stol. – Hamr /u Chlumu u Třeboně/ (1614), Staňkov a Vlkov (1654), Halámky (1686).
K velkému úbytku vesnických sídel došlo opět v důsledku války, tentokrát třicetileté (1618–1648). Po jejímž skončení došlo nejprve k obnově hospodářství a válkou zničených vesnic. Zakládaly se hamry a sklárny (např. Jiříkovo Údolí), pokračoval rozvoj a další výstavba panských statků. Od konce 17. století se projevovala snaha o výraznější uplatnění vnější formy staveb, které byly doposud prostých tvarů a bez povrchové architektonizace.